Hororová jízda

Říkáte si, jak začalo? Myslíte, že je to nějaký výmysl? No uvidíme, ale berte na vědomí, že tento příběh je psán v autobuse na cestu na muzikál. Jak to jen bylo?…. Ach, ano, už si vzpomínáme. Vše začalo jedním nudným dopolednem, kdy nám paní učitelka oznámila, že máme donést 60 Kč na muzikál Malováno na sklo. Pro většinu třídy to znamenalo dobře strávené odpoledne. My dvě jsme z toho nebyly nadšené (chceme zůstat doma a koukat se na telku!!!!) abyste nemuseli číst další nudné dny, tak přeskočíme až den M a do času odjezdu. Snažíme se vecpat dopředu, abychom měli nějaká dobrá místa, ale kupodivu se ocitáme až na konci fronty (dobrý začátek). Nastává otázka, jaké místo na nás zbylo? Naštěstí tam bylo hodně místa, takže jsme si sedly tam, kam jsme chtěli. Kromě místa jsme si všimli, že je tu i televize-bomba! No a právě tady se náš příběh začíná pomalu rozvíjet do děsivého hororu…nejdříve nám začalo vrtat hlavou, kde se tady bere ten děsivý puch? Záhada však byla rychle vyřešena, kolem nás totiž projel vůz se hnojem (ble). Ale asi tak za deset minut se teprve ukázala divnější věc. Cesta, kterou jsme jeli, do města nevedla. Učitelky nevšímajíce správné cesty plkali dál o škole. Jenže my jsme zpozorněli, jelikož jsme do města, jeli snad pilionkrát. Šli jsme za paní učitelkou Maruškou (nadále jen Maruška) a řekli jsme jí, že cesta do města tudy nevede. Ale Maruš nás odbyla slovy: „To se vám jen zdá“, jenže učitelka Kačka jí oponovala slovy: „Ale Maruško, tudy cesta přece jen nevede!!“ Maruška se tedy šla zeptat řidiče, kudy to jede. Řidič jí se slovy že jede zkratkou, uklidnil a nás poslala na místo. Jenomže tak po 15 minutách se zmizela silnice a místo ní se objevila nerovná hrbolatá cesta. A kousek před námi bylo opuštěné staveniště) či co to bylo). A to už Maruška obrátila na řidiče s otázkou, kam to zajel. Řidič dělal, že ji neslyší a tak paní učitelka zařvala, ať jí laskavě řekne co se děje?! V tu chvíli se i kluci, kteří do teď vzadu jen vyřvávali, otočili dopředu. Najednou řidič prudce zastavil a Maruš v návalu setrvačnosti vletěla a sklo, kde se praštila do hlavy a omdlela. Když jí Kačka chtěla pomoct, vytáhl na ni řidič zbraň (Ruger P95, ráže 9mm, dostřel 55m). Všichni na ráz zmlkli. Řidič řekl, ať si všichni stoupneme dozadu a ať se nikdo o nic nepokouší! Kačka na něj zařvala, proč to dělá…a řidič (nadále cvok) jí pouze řekl, že má velké dluhy a proto bude požadovat výkupné.

Navíc zařval, tak aby to šlo slyšet přes celý autobus, že jestli se někdo o něco pokusí tak ho hned zastřelí. Holky začali fňukat, koukajíc na Marušku, která ležela na podlaze, a kluci si mezi sebou něco šeptali. Domlouvali se totiž, že zavolají policii, ale mělo to velký problém, nevěděli jsme, kde jsme. V tu chvíli se dozadu přihnal cvok a zahlédl u Mirka mobil. Přihrnul se tedy k němu a mobil vytrhl z ruky a hned ho taky rozšlápl. A Mirek na něj: „Co děláš ty blbý hovado?!” Cvok na něj namířil svého Rugera a zeptal se ho, jestli se mu něco nelíbí? Mirek řekl, že to je dobrý… A zrovna v tu chvíli jsme všichni uslyšeli policejní sirénu. Zřejmě jeli k nehodě, kterou jsme cestou viděli, jenže to ten cvok nevěděl a tak si asi myslel, že kluci zavolali na policii. V tu chvíli šlo vidět, že je úplné bez sebe (napsali bychom tam něco jiného, ale nemůžeme) chtěl zdrhnout, dokud to šlo. Jenže do cesty se mu postavila Kačka s úmyslem zabránit mu v útěku. Bohužel si jí lupič všiml a jednu jí fláknul. Ano, uhodli jste, omdlela. A to neměl dělat, protože právě teď převršil míru strachu, mírou vzteku! A směrem k řidiči vystoupilo několik kluků i holek. Řidič zřejmě tušil, že zastřelit nás všechny nemůže a tak utekl ven z autobusu, kde nás zvenku zamknul v autobuse klíčem, který měl u sebe. Asi to byl náhradní, protože ještě jeden klíček byl v zapalování….cheche. Asi si myslel, že s autobusem neumíme jezdit…. A měl pravdu, neumíme, ale přece tady nebudeme jen tak sedět a koukat se jak zdrhá?!! To se ví, že ne! Po celém autobusu zněla otázka, kterou položila Lucka: „Umí někdo řídit autobus”? Najednou se ozval Fanda: „No něco jsme už okoukli, viď Romane? Po chvilce přemlouvání se už hrnuli dopředu.” Roman si sedl na místo řidiče a Fanda si stoupl vedle něj a dělal navigátora i rádce. Šárka se ještě nedůvěřivě zeptala, jestli to doopravdy umí řídit. „Ne” usmál se Fanda a otočil klíčkem zapalování. Jen co motor zavrčel, nahrnuli se všichni kluci dopředu, aby viděli co nejvíc (málem se jim to stalo osudným…) jenom Kája skákal za Michalem, že nic nevidí. Po té co jsme párkrát zacouvali a po téměř smrtelně křeči spojky jsme trhavou jízdou jeli vpřed. Asi tak za 1.20s spatřila Nikola na pravoboku prchajícího řidiče, zavolala proto na kluky a Fanda následně dupl Romanovi silně na nohu, která přidávala plyn. V tom okamžiku sebou autobus mocně trhnul a půlka z nás skončila vzadu roztroušená po sedačkách a podlaze. Zatím co někteří z nás vstávali, kluci kteří se udrželi, začali pokřikovat jako při rodeu. Autobus se už konečně řítil, alespoň pořádně dopředu a směrem k utíkajícímu cvokovi, (do něj…zabte ho, rozdrťte…ehm)

Kluci se bavili povzbuzováním Romana, aby jel co nejrychleji a holky se staraly o zraněné. Navíc se ještě začal prát Honza s Markem (důvod bohužel nevíme!), asi zapomněli, co se před chvílí stalo…Cvok zrovna utíkal kolem betonových panelů, když si všiml, že se k němu nebezpečně rychle řítíme. Většina holek se také přesunula k postranním oknům, aby měli přehled, co se bude dít. Když jsme byly od něj asi tak 50 metrů vzdálení…otočil se a nabitou zbraní a vystřelil na autobus. Střely k nám letěli pomalu…těsně před sklem zrychlily a prásk, prásk, prásk, prásk! (MATRIX!). Přední sklo se vysypalo na kluky a Roman v tom návalu střepů točil volantem dokola. Naštěstí hned dupl na brzdu (hned přímo ne ale až potom co na něj holky zařvaly). Několik kluků bylo ošklivě pořezáno od skla, pak ale zjistili, že Lukáše, Michala a Tomáše trefily kulky! Naštěstí to bylo do ruky a ramena, takže žili, otázka je na jak dlouho? Poslední kulka vzala roha (uštípla lak na rohu autobusu). Teď už jsme byly stejně jako kluci vzteky bez sebe, kluci vší silou dupli Romanovi na nohu (JO, tu s tím plynem). Roman zařval, autobus taky a mocným pálením gum se vydal vpřed. Holky jen tak tak stihly donést všechny zraněné na sedačky a samy pak zas skončily na podlaze. Autobus byl od cvoka vzdálen asi tak 5…. 4…. 3…2…1…0…-1…-2 m. Křup! Křap! Cenzuru rychle dejte ji tam – CENZURA (Ne že by to bylo sprosté, ale krev tady prý být nemůže). Po chvíli kluci zabrzdili, protože si všimli, že jsou trochu víc od kečupu…

Měli jsme ale větší problém, jak dostat co nejrychleji zraněné do nemocnice? Naštěstí se zrovna probrala Maruška….a následně i Kačka, bohužel převzaly kontrolu nad řízením, takže to už nebyla taková švanda…Pak už to šlo jako obvykle: zranění se dostali do nemocnice v čas, všechno se vysvětlilo. A až se budete ptát účinkujících na podrobnosti, nedivte se, že to popřou, bylo to docela traumatické!!! Jistě si teď ke konci říkáte, že tohle není ten slibovaný horor, ale spíš thriller? Ano je to tak, protože horor bude někdy jindy

Na tomto příběhu se spolupodílela Pardiska a byl publikován ve školním časopise.