Velevážení přítomní i nepřítomní pedagogové, rodičové, přátelé či náhodní kolemjdoucí. Děkujeme, že jste si nenechali ujít tuto neopakovatelnou událost.

Ale už bylo dost projevů, které znějí všechny stejně. Proto Vám přináší veršem vylepšenou verzi.

Již uplynuly čtyři dlouhé těžké roky,
kdy na střední přišli jsme prvními kroky.
Na začátku přišlo tvrdé probuzení,
že musíme se vrhnout do učení.
Zpočátku jsme byli za svatoušky,
prokoukli nás hned u první zkoušky.
Do vzdělání vstoupily nové tváře,
sejmuly z našich hlav svatozáře.

Ve druhém roce puberta nás dostihla,
ostřejší slova by to lépe vystihla.
Řádili jsme jak zlá černá ruka,
profesorům připravili četná muka.

Třetím rokem přišlo uklidnění,
zdálo se, že vše se v dobré změní.
A tak se také s novou třídní stalo,
všechno se hned zvládnout lépe dalo.

Nyní je tu ročník čtvrtý,
Někdy bývá dosti tvrdý
Ještě že je stále s námi,
automat skvělé černé kávy.

Celé roky nás s maturitou strašili
a my si mysleli, že všichni jenom plašili
Teď maturita po nás jde jak po lovné zvěři,
a my litujem‘, že odmítli jsme tomu věřit.

Měli však pravdu s tou maturitou,
měli jsme reakci velmi hbitou.
Jak poznali jsme vážnost situace,
mozky nám začaly přehřívat se.

Kampak ten drahý čas jenom odlít,
nezbývá nám nic než jen se modlit.
Učíme se i pod noci rouškou,
abychom prošli tou těžkou zkouškou.

Teď čeká nás zkouška dospělosti,
Snad budeme mít štěstí dosti.
Všem Vám za těžkou práci děkujeme,
Nikdy Vám to nezapomeneme.

Na této básni se rovněž spolupodílely Pardiska a Nora Sakchmet.