Archiv pro štítek: škola

Maturitní řeč

Velevážení přítomní i nepřítomní pedagogové, rodičové, přátelé či náhodní kolemjdoucí. Děkujeme, že jste si nenechali ujít tuto neopakovatelnou událost.

Ale už bylo dost projevů, které znějí všechny stejně. Proto Vám přináší veršem vylepšenou verzi.

Již uplynuly čtyři dlouhé těžké roky,
kdy na střední přišli jsme prvními kroky.
Na začátku přišlo tvrdé probuzení,
že musíme se vrhnout do učení.
Zpočátku jsme byli za svatoušky,
prokoukli nás hned u první zkoušky.
Do vzdělání vstoupily nové tváře,
sejmuly z našich hlav svatozáře.

Ve druhém roce puberta nás dostihla,
ostřejší slova by to lépe vystihla.
Řádili jsme jak zlá černá ruka,
profesorům připravili četná muka.

Třetím rokem přišlo uklidnění,
zdálo se, že vše se v dobré změní.
A tak se také s novou třídní stalo,
všechno se hned zvládnout lépe dalo.

Nyní je tu ročník čtvrtý,
Někdy bývá dosti tvrdý
Ještě že je stále s námi,
automat skvělé černé kávy.

Celé roky nás s maturitou strašili
a my si mysleli, že všichni jenom plašili
Teď maturita po nás jde jak po lovné zvěři,
a my litujem‘, že odmítli jsme tomu věřit.

Měli však pravdu s tou maturitou,
měli jsme reakci velmi hbitou.
Jak poznali jsme vážnost situace,
mozky nám začaly přehřívat se.

Kampak ten drahý čas jenom odlít,
nezbývá nám nic než jen se modlit.
Učíme se i pod noci rouškou,
abychom prošli tou těžkou zkouškou.

Teď čeká nás zkouška dospělosti,
Snad budeme mít štěstí dosti.
Všem Vám za těžkou práci děkujeme,
Nikdy Vám to nezapomeneme.

Na této básni se rovněž spolupodílely Pardiska a Nora Sakchmet.

Ilustrace k laboratorní práci 2

Skeč jako ilustrace k domácí laboratorní práci z chemie na téma: Příprava octanu vápenatého a acetonu z domácích zdrojů. První část ilustruje reakci skořápky vajíčka, která se po třech dnech v octu zcela rozpustí. Druhý obrázek zaznamenává výsledek vaření vajíčka v octu. Třetí obrázek poukazuje na zvětšení vejce, po přesunu z octové lázně do vody. Čtvrtá ilustrace znázorňuje reakci vajíčka po naložení do osolené vody.polvam

Uhněte, procházím!

Uhněte, procházím!

,,Tak sakra jděte! Uhni! Zas nějací šneci před náma! Ježiši, dělejte!“ Tak, takovéto a mnohdy i peprnější výrazy zaznívají denně na schodišti naší školy, jakmile zazvoní na přestávku. V tu chvíli se schody promění v dvouproudovou dálnici. Avšak zde neplatí žádné dopravní předpisy, lze pouze spoléhat na lidi kolem, že vědí, jak se pohybovat. Což je ovšem naivní a podle toho, to také dnes a denně vypadá.

Někteří studenti se na školu zřejmě dostali prapodivným způsobem, protože ani neví, kde je pravá strana a že se po ní i běžně chodí..je divné, že vůbec vystudovali základní školu.

Další druh studentů se zase potýká s prapodivnou nemocí zvanou: zastavím-se-na-schodech-vykecám-se-pokračuji. Čímž způsobí nejčastěji velkou zácpu (Na to bohužel projímadlo nepomáhá…). Zdá se být přímo nadlidským výkonem popojít kousek dál na některé mezipatro, vše důležité si říct tam a nezdržovat tak několik dalších desítek studentů. (Profesorský sbore, ty se nesměj! Tebe se to také týká).

Ale pojďme dál…dalším neunikátem jsou studenti, kteří rádi schody překonávají ve čtveřici či větším počtu, přičemž blokují celou šíři schodů.

Posledním častým případem jsou studenti-běžci. Tito studenti si užívají té trošky adrenalinu, když sbíhají schody a vyhýbají se ostatním. Což se jim většinou daří, ale někdy…

Jistě jste se už s podobnými případy potkali a nejednou se vám kvůli tomu začala vypařovat krev. Přitom stačí, tak málo….že, spolustudenti a vládnoucí pedagogové?

Tento článek byl publikován ve školním časopise v roce 2008.